Kdo jsem já?

Podléhám?
Ve vypůjčeném oblečení,
na ně se spoléhám
a nechávám se vykořenit.

 

Košile tlačí u krku,
sukně je velká v pase,
na hlavě žlutou parku
a podlost zní mi v hlase.

 

Zavřená v kleci,
panáčkuji.
Poslouchám řeči,
opakuji.

 

Umím nepodlehnout?
Kdo jsem já?
Nemůžu si vzpomenout,
čím jsem svá.

 

Musím se zastavit,
vstoupit do domu,
nábytek sestavit
a zamknout závoru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *