Pište, jako když Forman režíruje. Jak zaujmout každou scénou, každým odstavcem

Co je to dobře napsaný článek? Já bych to řekla jednoduše: „Baví mě od začátku do konce.“ Kolik takových jste dneska četli? Já ani jeden. Všechny jsou moc dlouhé. Informace abyste vyzobávali z balastu výplňových slov. Přeskakujete nedůležité odstavce. Pojďme si vzít příklad od opravdových machrů. Filmy Oskarových tvůrců. Ti přece věděli, co dělají.

 

Dnešní generace patnáctiletých je pořád v pohybu

Stala se mi zvláštní věc. Můj puberťák se se mnou vydržel dívat na jeden celý film. Nikdy se na nic v televizi nedívá. Jenom na seriály, a to musí být trochu sprosté nebo ajťácké. Žádná pohádka, žádný film ho k televizi nepřitáhne. Žije ve světě počítačových her, kde je všechno rychlé a mění se z minuty na minutu. Může se u nich do dění a komunikovat s kamarády. Dokonce se vlastně celou dobu hýbe. Mačká klávesnici a myš a občas zcela zřetelně běhá po celém pokoji. Nesnáší jen sedět a koukat, a ještě ke všemu, když tam není nic zajímavého, a to podle něj není nikdy.

 

Jaký historický film ho donutil si sednout?

Dobře, takže stalo se, že zůstal a vydržel až do konce. Teda občas se prošel po pokoji nebo udělal stojku na gauči, bez toho by to nepřežil. Několikrát se dokonce zvedl, že už půjde, ale zase si sedl. Jenže co to bylo za film? Historický, výpravný, pomalý, konverzační film natočený v minulém století (pro dříve narozené myslím 20. ?). Věřte nebo ne šlo o Formanův film Valmont.

 

Králíček nakonec odhopkal, ale film viděl celý. Čím to bylo?

Když film skončil, hrozně nadával, že tím ztratil spoustu času, kdy mohl hrát nějakou užitečnou hru… No spíš se styděl za to, že ho takový film prostě a jednoduše natolik zaujal, že nedokázal odejít. Jak je to možné? I když si nemyslím, že tento film patří mezi Formanovi top, a dokonce variantu příběhu zpracovanou ve filmu Nebezpečné známosti s Johnem Malkovichem mám daleko radši, jsem přesvědčená, že je velmi dobře natočený. No prostě, nejde odejít. Každá jednotlivá scéna filmu má pointu a v podstatě otevřený konec. Navíc skoro v každé je zvrat.

 

A z toho plyne poučení…

V souvislosti s mojí prací copywritera teď často přemýšlím o tom, jak psát zajímavé články na blogy. Na internetu nikdo nehledá dlouhé naučné texty a nudné popisy. Chce informace jasně, stručně, zábavně a čtivě. Jakékoli, i ty historické nebo vědecké. Text na internet by měl být vystavěný přesně, jako scény ve filmu Valmont. Jiné texty se tam v podstatě ani nehodí. Každý odstavec pointa. Každá věta vede čtenáře kupředu, protože musí vědět, co bude dál. Obsah je zábavný a plný překvapivých informací. Čtenář webu nebo blogu je totiž přesně, jako ten můj puberťák. Máte jen pár sekund, abyste ho zaujali, jinak jde pryč.

Jako každá matka si přeji, aby se mnou můj syn trávil víc času. Celou dobu jsem se modlila, ať mě ten film nezklame a dokáže ho zase posadit vedle mě na gauč. Filmu se to povedlo, kéž by i texty na internetu byly častěji takové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *